Lepek

Intolerance lepku (odborně celiakální sprue, celiakie) se považuje za geneticky podmíněné autoimunní onemocnění, a postihuje každého dvoustého člověka.

Co je lepek a gliadin?

Lepek se definuje jako bílkovina v moučném prášku obilného zrna, vzniklá po odstranění škrobu, která je toxická pro osoby, netolerující tuto látku. V lepku se nacházejí dva druhy bílkovin, gliadiny a gluteniny. Gliadin je směsí řetězců bílkovin (polypeptidů), které vznikají rozkladem bílkovin lepku v zažívacím traktu. Peptidy se skládají z řetězce aminokyselin, z nichž některé sekvence právě vyvolávají škodlivou reakci. Kromě pšenice takto organismus reaguje tedy i na žito a ječmen. U ovsa se provádí výzkum, nakolik oves lze nebo nelze konzumovat. Většinou se odborníci přiklání k názoru, že oves je nutné po individuálním zvážení buď vyloučit nebo omezit na velmi malé množství. Gliadin podle jedné teorie poškozuje přímo sliznici tenkého střeva, podle jiných názorů se lze domnívat, že vyvolává ve sliznici tenkého střeva zánětlivou reakci. Dochází k narušenému vstřebávání živin, minerálů a vitaminů.

Diagnostika a příznaky

Nemoc se zjistí u dětí kolem prvního až druhého roku, u dospělých pravidelně konzumujících obiloviny se nemoc objeví mezi třicítkou až čtyřicítkou. Krevní testy se zaměřením na protilátky prokazující celiakii a enterobiopsie (odebrání vzorku sliznice tenkého střeva, nejprůkaznější vyšetření celiakie) se provádí u osob s dědičnou zátěží a příznaky upozorňujícími na takové onemocnění.

K hlavním příznakům, kdybychom měli myslet na celiakii patří průjem, bolesti břicha, plynatost, chronická únava a slabost, hubnutí, které ale není provázeno nechutenstvím, kožní projevy, bolesti hlavy, bolestivá menstruace, sterilita.Někteří nemocní se neprojevují žádnými příznaky. Výraznější projevy - průjem, nadýmání a hubnutí - postihují jen kolem 30 procent nemocných. Nebezpečí konzumace lepku v případě této nemoci spočívá v až stonásobném větším riziku rakoviny trávícího traktu (tenkého střeva, jícnu) nebo lymfomu (teploty, bolesti břicha, průjmy a hubnutí, krvácení). Riziko rakoviny se snižuje na úroveň v běžné populaci po 5-letém dodržování diety. Více v článku zde.

K nejčastějším neurčitým příznakům patří mírná slabost, bolest v kostech, zánět žaludku nebo také jen nedostatek určitých minerálů. Mohou se objevovat bílé skvrnky na nehtech, suchá pokožka, poruchy paměti po konzumaci lepku, bolest v krku. Nemoc může být spojena s jinými nemocemi autoimunního typu (kdy protilátky poškozují vlastní orgány a tkáně jako je cukrovka závislá na inzulinu a zánět štítné žlázy), dále s jaterním poškozením, revmatoidní artritidou, poškozením ledvin a psychickými poruchami. Porucha imunity také vyvolává chronický únavový syndrom.

Intolerance lepku je často spojena s laktózovou intolerancí (nesnášenlivost většiny mléčných výrobků), neboť poškozené klky sliznice tenkého střeva neuvolňují enzymy laktázu, rozkládající mléčný cukr.

Při stoprocentním dodržování bezlepkové diety se střevní klky během šesti měsíců až jednoho roku zhojí a laktózová intolerance vymizí. Bez problémů lze v každém případě z mléčných výrobků konzumovat kozí a ovčí výrobky.

Léčba u intolerance lepku

Přestože léčba je relativně jednoduchá, vyžaduje stoprocentní ukázněnost a vyřazení zakázaných potravin. Zvláště v západní stravě a obchodech s potravinami lze najít lepek v mnoha zdánlivě bezpečných potravinách, polotovarech i nápojích. Bezlepková dieta je tudíž taková, které zahrnuje potraviny neobsahující ani stopu lepku. V bezlepkových potravinách by obsah lepku neměl překročit 0.02%. Stoprocentní vyřazení nevhodných potravin zmírní obtíže a přináší výrazně zlepšení již během dvou až tří týdnů. Existuje forma, kdy nemocný nereaguje na dietní opatření nebo po určité době přestane dieta účinkovat. Pak je léčba velmi složitá. Nedodržování dietních opatření může přivodit komplikace se smrtelnými následky.

Strava bez lepku

Základním opatřením je zákaz konzumace pšenice a všech pšeničných výrobků, žita, ječmene a většinou i ovsa.
U pšenice existují další druhy, nevhodné u celiakie skrývající se pod názvy jako tvrdá pšenice (semolina) v těstovinách. Špalda stejně jako kamut jsou druhy pšenice, bulgur je upravený druh pšenice. Také pšeničným klíčkům je třeba se vyhnout. Stejně tak odrůda triticale, obilniny vzniklá zkřížením pšenice a žita není vhodná. Kukuřici lidé trpící celiakií mohou jíst, pokud na ní nejsou alergičtí. Rýže je velmi vhodnou obilninou, zejména basmati rýže. Pro výrobu některých rýžových a sójových nápojů se však používá enzymů z ječmene.

K povoleným obilninám patří pohanka, jáhly, amarant, quinoa. Často také bývají bezpečné potraviny (pohanka) kontaminovány pšenicí (pěstováním na stejných polích; zpracováním tam, kde se vyrábí pšeničná mouka) nebo na ně reaguje jedinec alergií, která nemá nic společného s intolerancí lepku. Nejlépe je pozorovat reakce vlastního organismu na sporné potraviny a přizpůsobit tomu stravu.
Z olejů je nejzdravější extra panenský olivový olej. Též luštěniny, jako fazole, cizrna, hrášek, čočka a sója jsou povoleny. Z mouky lze najít sójovou, amarantovou nebo rýžovou mouku v obchodech se zdravou výživou.

MUDr. David Frej

Dr.Frej na Facebooku
Novinky e-mailem
Informace o novinkách,
články o zdraví, recepty

Novinky, zdraví (archív)
Byliny a poradna (archív)



Banner
Banner
Banner