Marcel Secomte se otáčí za pultíkem v útrobách dodávky, jíž objíždí svět s nákladem sýrů, tvarohů, jogurtů, ale i uzenin a pečiva. Vše zaručeně bio. Tvrdnoucí kozí sýrec se hlásí čichovým buňkám zdaleka. Jako zamlada, jako u babičky.
Mezi pastvinami narolovanými do šťavnatých kopečků v hloubi Arden, v kamenném domě u vesnice Maffe sídlí družstvo La Fermiere, Farmářka. Ve skutečnosti je to zase Marcel, ředitel, usazený v prvním patře za úředním stolem, zatímco v přízemku odkapává syrovátka z bochníčků ještě rozpačitého sýra. „Koncem 80. let se zde zrodila snaha zhodnotit místní produkci, nejen prodávat mléko. Souviselo to s ekologickým hnutím ‚venkov jde do města‘. Vznikaly první trhy ‚pravých‘ potravin.
Tak jsme založili družstvo.“
Co jsou biopotraviny?
Hlavní měřítko představuje série nařízení Evropské unie, které vylučují veškeré umělé látky a postupy z výroby a explicitně povolují jen některé v nepřekročitelném množství. Vypočítávají, které látky smějí být použity ke hnojení půdy, k jakým přísadám lze sáhnout při výrobě; jasně vylučují veškerou chemii a genetiku.
V případě farmáře to znamená, že potřebují biomléko, mořskou sůl, přírodní kvasnice a fermenty; nic víc,“ vysvětluje Marcel. „Naše snažení je návratem ke kořenům, přiblížení lidí původní
přírodě. Je bojem za přirozenost, tedy rovnost a bratrství,“ hlásí Michel Desmert z ardenské farmy Elementerre a oči se mu smějí. „Je to životní volba, výraz odporu proti světu bezbřehé konzumace čehokoli, proti hormonům, geneticky modifikovaným organismům, proti všemu svinstvu.“
Bio a zemědělci
Biozemědělci si připadají trochu podvedeni masovým nástupem velkých distributorů. „Co je to platné, že v jejich mrkvi není dusík, když ve snaze o co nejnižší náklady prodávají stejně fádní výrobek jako dřív,“ zlobí se.
Podle něho tlačí supermarkety na své dodavatele, aby snižovali ceny. „Přihodí pak trochu víc kalcia, které je povolené, na úkor kvality. V obavě z listeriózy, ze salmonelózy
všechno donekonečna vaří, pasteurizují. Jíte pak sice nezávadný výrobek, ale bez chuti a bez zápachu. Lidská ruka se ho nedotkne ale nemáte z toho žádnou radost.“
Ekozemědělci jsou stoupenci „řemeslných potravin“, které si lidé budou kupovat nejen proto, že jsou zdravé, ale i pro jejich chuť, vůni,osobitost. Mají zato, že chuťové buňky Západoevropanů odvykly silným zážitkům, smířily se s uniformní škálou. „Objíždíme zemi a hledáme poslední exempláře starých odrůd hrušní, jabloní či švestek, abychom je zachránili pro budoucí pokolení,“ vykládá Michel.
Odpovídá to náladě doby, poznamenané strachem z dioxinů, z hovězího nakaženého bovinní spongiformní encefalitidou, ze skopového z třesoucích se ovcí, z prasečího moru, z přemíry
dusičnanů, z geneticky modifikované kukuřice. Evropa představuje podle statistik EU 50 procent trhu s biopotravinami.
Další článek o biopotravinách zde.
drf
