Indie je místo kontrastů, zejména rozdíly v životní úrovní obyvatel. Kontrasty se objevují ale také mezi severem a jihem Indie. Z hlediska historie je zajímavější sever Indie. Výjimečným zážitkem je návštěva svatého Varanasi.
Varanásí nebo také Benares či Kaší (Město světel) je místem, které při návštěvě Indie nesmíte v žádném případě opomenout. Dle mého je stále oním mystickým a nejsvatějším hindským místem Indie. Samotné město je hlučné a špinavé, ale pohled na Gangu, lodě a chrámy se svými ghaty představují úžasnou atmosféru. Toto město Šivy má svou 3000 let starou historii. Ghaty se táhnou podél západního břehu Gangy déle než 6 km a představují místo, kde se lidé z Varanasi modlí, perou prádlo, provádějí rituály, cvičí jógu a kde se koupou se i zvířata. To, co Britové zničili během své okupace Indie (totiž duchovní dědictví včetně jógy), se od 50. let začalo oživovat nejdříve na Západě a co Západ Indii vzal, nyní opět do Indie vrací. Až v 70. letech se zájem o jógu začal oživovat a nyní jsou školy jógy téměř všude, na což upozorňují cedule na chrámech podél Gangy. Mám to štěstí, že jsem se pránajámu naučil během svého studijního pobytu v Pune u jogínské učitelky. Pránajáma, jogínské dechové cvičení, učí, jak správně dýchat a oproti běžnému hlubokému dýchání má mnoho předností a pozitivních zdravotních účinků. Správně dýchat by se měly děti učit už ve škole, namísto biflování zbytečných dat z chemie, matematiky nebo dějepisu.
Ganga a osvobození od pozemského života
Najímáme si loď po 10. hodině dopoledne i když je nám doporučováno přijít ke Ganze kolem 5 hodiny ranní, což je po několikahodinové cestě autem z Lucknowa nemožné. Tato varianta se tedy odkládá na další den. Ihned po nástupu do lodičky nastupuje i muž s květy, v nichž zapálí svíčku a několik nám jich podává. Mají se pustit po řece, a přitom si něco přát. Samozřejmě to není zadarmo. Varanasi je kromě rituálů v Ganze proslulé také svými dvěma kremačními místy přímo u řeky, Haričandra ghat a Manijharnika Ghat. Příbuzní přinášejí mrtvé, zabalené v krásných šatech, a pokládají je na dřevěné hranice, jejich dřevo si přivážejí a sami stavějí hranice. Mrtví se spalují den i noc a za pronájem místa se platí 4000 rupií majitelům, kteří tak patří k nejbohatším lidem nejen ve Varanasi. Vidím odvážet mrtvolu na lodi, kterou pak příbuzní zemřelého uprostřed Gangy shazují do vody. I tak se pohřbívá. Přáním hinduisty je být pohřben v Ganze ve Varanasi. K hindské oslavě patří pohřeb ve Varansi. Místě, kde bůh Šiva a jeho družka Parvati spadli do studny, když se koupali. Být pohřben v tomto místě znamená dosáhnout stavu mokša, osvobození z neustálého cyklu zrození a umírání. Během své plavby míjíme jen málo turistů a také několik mrtvých těl ve vodě. Na rozdíl od doporučení místního průvodce a příruček je ranní návštěva Gangy zajímavá s východem slunce, ale lidí koupajících se a provádějících rituály je málo, zato turistů je mnohem více. Úvahy o koupeli v Ganze opouštím přesto, že voda není kupodivu tak špinavá, jak by mohlo zdát, vzhledem k tomu, co v řece probíhá, neboť slabší proud přináší stále čerstvou vodu. Asi bych se měl k řece ještě někdy vrátit.
David Frej
