Indie je země velkých kontrastů a také velké svobodné demokracie. Je pravdivé tvrzení, že ti, kteří v Indii najdou sami sebe, by se druhý den nejraději vrátili domů. Neboť styl života zde je od našeho velmi rozdílný, ulice jsou hlučné, odevšad se linou příjemné i nelibé vůně, protože téměř všechno se odehrává venku.
Indie zblízka
Avšak pro jiné lidi je Indie zemí mystickou a pro zdroj nových poznání se musí rok co rok vracet. Netoužíte-li poznat skutečnou Indii zblízka, ale chcete jen vidět známá místa, jeďte s velkou cestovní kanceláří, protože vás průvodci zavezou do čistých pětihvězdičkových hotelů, na oběd a večeři vám naservírují evropsky upravenou stravu a ukáží jen několik známých míst jako je Taj Mahal (nádherné místo, plné romantiky také v okolí tohoto symbolu Indie, které ale s „cestovkou“ nepoznáte), Dillí či Bombaj (vlastně dnes již Mumbai). Ovšem ti z nás, kteří chtějí opravdu Indii poznat, cestují sami nebo v malé skupině, kvalitními leteckými spoji ale i vlakem, kde si najdou své místo na seznamu vylepeném na vlaku. Nikdy nepojedete v opuštěném vlaku, právě naopak, vždyť Indie se za pár let se stane nejlidnatější zemí. Popovídáte si s prostými Indy, vypijete nepravý indický čaj (proč, o tom více později) a pravděpodobně vystoupíte včas na správné stanici, pokud opustíte své místo a proderete se ke dveřím.
Na nástupišti minete různé zvířectvo (od posvátné krávy, býka, kozy až po potulné psy), namíříte k tříkolce taxi poháněné motorem v lepším případě (indický velorex zvaný rikša), lidským pohonem (cyklorikša), případně v některých místech půjdete po svých a ve velkých městech si najmete autotaxi (nejdražší: 150 rupií přes celé centrum Dillí! Kurz 1 rupie=0.50 Kč). Chůzí se dostanete daleko, pokud si vyhradíte dostatek času, neboť stejná vzdálenost zde trvá třikrát déle než v Evropě. Během cesty musíte dávat pozor na motorky, kola, zvířátka a na zdvořilé odmítání koupě výhodných, levných a velmi kvalitních výrobků, z nichž některé s pomocí boží (vlastně Ganeši- viz Ganeša a Dhanvantari) alespoň chvíli vydrží. Vy jste přece milionář, když máte 50000 rupií na letenku (průměrný plat je 10000 rupií měsíčně). Městskou dopravou jsem jel jen dvakrát, neboť neholduji výparům spáleného benzinu v otevřených dveřích autobusu a nerad vyskakuji za jízdy.
Autobusy na zastávkách často jen přibrzďují ale nezastavují (tuto hlášku znáte z jediné vtipné scény české buranské komedie). „Jak staré asi tyto již časem poznamenané autobusy mohou být“, přemýšlím nahlas před svým přítelem Jagdishem, lékařem z Pune, který mě právě přivezl do banky na výměnu dolarů za rupie chvíli před jednou hodinou odpolední, abychom stihli výměnu do konce zavírací doby ve tři hodiny (pracovní doba na úřadech je 10-15 hodin, a pak že tady v Čechách na úřadech nikdo nepracuje!). „Většinou jsou staré tak půl roku, ale tak už opouštějí brány továrny, ono na vzhledu tak nezáleží, hlavně že jezdí“, odpovídá Jagdish. Zanechává mě v bance a posílá jednoho zaměstnance své kliniky, aby mě vyzvedl kolem třetí hodiny v bance na motorce. Duševně se připravuji na zpáteční cestu, ale nejdříve mě uctivě usadí v kanceláři čtyři úředníci a upozorní mě, že jsou si jistí, že kurz dolaru do třetí hodiny určitě budou mít. Dvě hodiny v klimatizované místnosti strávím studiem toho, co jsem se mezitím na Jagdishově klinice naučil, ale směnný kurz nebyl přes veškerou snahu zjištěn, a tak zdvořile děkují. Snad zítra.
Cestu z banky absolvuji na motorce, ačkoliv u nás bych na motocykl nesedl. Na nerovné cestě jsem si jízdy užil, dokonce i slalomu mezi posvátnými kravičkami, povozy a dalšími dopravními prostředky a vůbec nevnímám realitu, že silnější a větší vozítko má přednost…
Kasty, slumy, obchodník a sanyasi
Ve stanech a plechových boudách žijí ti nejchudší z chudých, často vícečlenná rodina v jedné místnosti, vaří venku na ohni a v řece, kde perou, myjí nádobí a koupou se. Kastovní dělení společnosti (lidé se třídí již z dávné historie podle zaměstnání svých předků do společenských tříd, a společenské styky či např. sňatky probíhají jen mezi sobě „rovnými“) vzniklo s příchodem Árjů ze střední Asie. Přes sto miliónů Indů nenáleží k žádné kastě, nazývají se utlačovaní. Bohatí mají své vilové čtvrti, a procházka z vilové čtvrti jako v mém případě, do jiných částí města často vypadá jako návštěva dvou světů. Určitá pravidla jsou daná stoletími a nemění se ani v době internetu a počítačů, takže rodiče nevěsty nadále musí platit bohaté věno. Dívky z chudinských slumů pracují jako služebné v domech bohatších a bohatých, za mzdu často jen 1500 rupií měsíčně. Peníze hrají v Indii důležitou úlohu a Indové se netají svým pozitivním vztahem k penězům. Různí obchodníčci vám neustále, „boháčům z Evropy“, nabízejí zboží či žádají dary a dnes se ve větších městech bohužel rozmáhá nepoctivost a okrádání zejména věcí neznalých turistů.
Ganeša je pán všech bytostí jedno jeho jméno je Vignešvara, ten, který odstraňuje všechny překážky a překonává životní strasti, takže uctíváním Ganeši se vyhnete neúspěchu a zlému údělu. Dá vám sílu a odvahu, kterou měl Ganeša během své životní cesty. Indové ho uctívají před každou prací, stavbou nového domu nebo jídlem.
Indický stát neposkytuje přídavky na děti, mateřskou, nemocenskou, ani důchod většině obyvatel, ale například nabídl všem bezdomovcům ve slumech malé byty na předměstí, které mnozí odmítli, neboť to mají z chudinských čtvrtí v centrech blíže do práce a do města. Indové, z nichž převažují hinduisti, akceptují svůj úděl a nestěžují si na osud, který mají karmicky rámcově určen. Dbají na to, aby si karmu vylepšovali dobročinností a dobrými skutky, jinak se věří, že v příštím životě vrátí na svět jako níže postavený tvor. Nepotkáte nikoho, kdo si stěžuje na životní podmínky. Myslím, že návštěva Indie zanechá v každém z nás i trochu pocit studu Vždyť jak prostě žijí a s jakým málem vystačí mnozí Indové a my si často stěžujeme na nepodstatné maličkosti.
Harmonie indické kuchyně
Tradice se v Indii zachovávají i když vidíte moderní techniku zejména ve velkých městech, tak na uctívaní Ganéši, kastovním systému či tradiční přípravě jídel se nic nemění.
Indické jídlo patřilo k mým největším zážitkům. Pokud víte, co si vybrat, nemusíte se bát pikantních pokrmů s chilli papričkami, ale ochutnáte lahodná jídla sladká i ostřejší. Zejména panír (indický tvarohový sýr), roti s ghí (chlebové placky), sabdží (dušená okořeněná zelenina) s lassím (rozmixovaný jogurt s vodou v poměru 1:4 se špetkou mletého zázvoru a kardamomu) vás skvěle naladí. Ghí je považován za elixír zdraví, a nejvhodnější tuk na smažení nebo si jej můžete namazat na chleba (pardon, na čapatí čili rotí). Je také vhodným nosičem bylin a zrychluje tak jejich účinek. Ghí je přepuštěné nesolené máslo, které vyrobíte tak, že je pomalu, na mírném ohni asi dvacet minut rozpouštíte až vznikne průhledný tuk, který přecedíte a uchováváte ve vzduchotěsné skleněné nádobě i několik měsíců. Doporučuji si ghí připravovat z másla bio kvality, neboť jinak obsahuje mnoho chemikálií, které se nacházejí v běžném másle.
Indický pravý čaj (chai) je koření masala s černým čajem a mlékem, dosti oslazený. Ve vlacích či na ulici se ale prodává pouze nepravý masala chai, černý čaj pouze s mlékem a cukrem (hodně cukru). Sladkost má v horku logiku, neboť v horku ochlazuje (proto i v Africe pijí tuareg, mátový čaj silně slazený medem). Já si spíše dávám čaj pro zahřátí, neboť v lednu je teplota večer a v noci na bodě nula (v létě zase hrozí 50stupňová horka). V Česku ale musím obsluze vysvětlovat, proč nechci v létě ice-tea, ale teplý čaj.
V Indii většinou koupíte alkohol jen ve speciálních obchodech, ale na pivo si vystojíte dlouhou frontu. V současné době se ve světě začínají prosazovat indická vína, která jsem ochutnal – a jsou výborná. Přestože se ctí tradice indické kuchyně, v restauracích a jídelnách je puštěná televize. Indové se seskupují a sledují různé seriály a filmy svých idolů, vždyť Bollywood v Bombaji točí nejvíce filmů na světě (600 ročně!).
Ájurvédské byliny
Na mé návštěvě jsem se dokonce odvážil vypít nepřevařené kravské mléko, ale přiznám se, že jsem raději preventivně užíval neem (přírodní antibiotikum s účinkem proti bakteriím a parazitům) a šiladžit (mumio), přípravek obsahující mnoho minerálních látek z himalájských hor. Ájurvédské byliny jsou vůbec pokladnicí zdravotních účinků a kdysi dávno, kdy kontinenty ještě nebyly odděleny, rostly mnohé z nich také na evropském kontinentě, tak jako z ovoce například papája. Svatá bazalka, je reinkarnací lorda Vishnu, kterému se tulsi obětuje. Má spoustu zdravotních účinků, antioxidačních a detoxikačních. Tulsi roste u každého domu a chrání tak obydlí Indů. Amalaki je nejbohatším zdrojem vitaminu C, který se nezničí ani tepelným zpracováním a sušením. Amalaki je součástí Triphaly, všeléku, který se užívá léčebně i preventivně, a Indové ji nazývají druhou matkou pro každého, kdo chce být zdravý, takže nevíš-li si s nemocí rady, užívej Triphalu. Chyavanpraš je známé tonikum a regenerační přípravek, a tato sladká marmeláda se užívá denně zejména po oslabení, nemoci či operacích. Bohužel, dnes mnohé firmy vyrábějí různé ájurvédské přípravky z mnoha méně kvalitních ingrediencí a přidávají příliš mnoho cukru.
Naturopatie je systém, kdy se stimulují sebeozdravné procesy v organismu používáním přírodních metod, například bahenní zábaly, půst a hydroterapie. Přesto Indové polykají s radostí své oblíbené chemické léky, neboť vše západní a americké je pro ně vzorem. Ćesko mi (jako zlínskému rodákovi) zase připomíná firma Baťa, kde si kupuji díky kreditce nové boty, neboť ty své jsem věnoval taxikáři, aby mě dopravil k autobusu na letiště, protože jsem neměl již rupie v hotovosti.
Namasté, Indie, zase příští rok!
MUDr. David Frej
