Opět jsme v období adventu, což naznačuje, že Vánoce jsou už za chvíli…
Někteří možná znají píseň:
Přijď k nám božský Mesiáši
Svět v tichosti čeká den
Kdy naději se bude zpívat triumfálně
A smutek vyprchá
Lidé čekali v tichu s nadějí, že brzy zvítězí dobro nad zlem a tím se zbavit naše životy smutku.
Vánoce jsou připomínkou Boha v našem světě. Přišel k nám – za věřícími a nevěřícími. Jeho narození by mělo přinést naději a očekávání, které rozptýlí smutek z našich životů. Ale po letech, kdy Vánoce po Vánocích uplynuly, mnozí z nás ve světle současných událostí nevidí velkou naději v našich životech a tato naše naděje často ustupuje zoufalství. Opravdu přijde Mesiáš? Jestliže ano, kde je? Proč nedošlo k naplnění očekávání a rozptýlení smutku?
Skutečným problémem je dnes to, že skutečně očekáváme, až Bůh doslova přijde k nám. Slavíme jeho narození stejně jako naše – nabízíme modlitby, jídlo, pití a veselíme se. Slavíme jeho příchod na svět, ale upřímně, nemáme ho skutečně v našich srdcích a životech.
Ano, přišel na svět a je v našem středu, ale bohužel se nám nepodařilo ho poznat a tím ho ani přivítat mezi námi.
Tím, že se narodil chudým rodičům, v prostředí extrémní chudoby (poznámka: to by nám měla vysvětlit katolická církev a papež, proč žije v přepychu), Ježíš nám říká, kde přebývá – ne v místech majestátu a bohatství, ale mezi chudými, nemocnými a umírajícími, hladovými, utlačovanými a u těch, co milujeme, ale i u těch, které nenávidíme (poznámka: pokud je nenávidíme oprávněně, například někoho, kdo ubližuje dětem, teroristi atd. – to pak nejsou mí bratři) pak nelze. Stručně řečeno žije mezi miliony nás.
Uprostřed našich oslav letošních Vánoc, zkuste se na chvíli podívat kolem vás a poznat Ježíše, který se narodil na tomto světě před dvěma tisíci lety. Měl by být mezi námi v každém člověku (poznámka: mnozí namítají, že v každém nikoli, viz mé poznámky v textu) a v každé překážce a i v každém soužení, které je součástí našich životů. Pojďme se na chvíli rozhlédnout, a rozpoznat ho u těch, kteří nemají radost a klid ve svých životech (poznámka: dilema: co teroristi a další, chystající se do Evropy mezi přistěhovalci, pedofilní vrazi – mají v sobě Boha ať ho nazveme jakkoli?).
Pojďme udělat něco ke zmírnění bolesti a utrpení v jejich životech. Pojďme udělat, co můžeme, abychom jim mohli dát naději, že jednoho dne zvítězí a zmizí smutek v srdcích.
I my, jako Ježíš, musíme mít pokoru, aby sestoupil z našeho pohodlí a mohli se s ním setkat v lidech kolem nás. Pokud se budeme izolovat od lidí tím, že stavíme pevnost, se všemi našimi vymoženostmi, mocí, sobectvím a pýchou, pak můžeme čekat na Ježíše celý život, ale marně.
Pro nás pak Jeho narození do tohoto světa, budou Vánoce, kdy budeme jen opět slavit, jíst, pít a veseliti se. (V jiném článku uvedu, že Ježíš se nenarodil na Vánoce, ale na podzim.) Tak nikdy nestane den, kdy se bude oslavovat naděje a to, že zmizel smutek.
David Frej
