Znalost chronotypu má praktický význam pro diagnostiku, prevenci i léčbu nemocí, tzv. chronomedicínu. Poznání, zda jsem ranní či večerní typ je důležité pro stanovení a léčbu nejen například nespavosti nebo dalších poruch spánku, ale také pro přizpůsobení se jet-lagu a nočnímu směnnému provozu…Více v článku a také rozhovoru v měsíčníku Blesk zdraví.
Fyziologický cyklus řízený vnitřním časovým systémem, jenž se opakuje každý den, vědci nazvali cirkadiánním, z latinského circa diem (přibližně den). Cirkadiánní znamená vnitřně daný rytmus opakující se opět a znovu, kdy během zhruba 24 hodin dochází k opakujícím se pravidelným cyklům, ale také ke krátkodobým změnám. Např. při běhu se puls změní, krátkodobě se zrychlí, ale z dlouhodobého hlediska má puls své cykly, jinou hodnotu má v noci a jinou ve dne.
Rytmicita v těle souvisí se střídáním světla a tmy a umožňuje se adaptovat na vnější podmínky, neboť výsledkem oscilací hvězd jsou rytmy související s předvídatelnými změnami v prostředí. Tyto rytmické projevy se staly výslednicí vztahu organismů a vnějšího prostředí. Cirkadiánní rytmus umožňuje organismu se adaptovat, přizpůsobovat a reagovat na vnější podmínky. Můžeme ho definovat také jako změny v chování, fyziologii i metabolismu, ke kterým dochází během 24 hodin. Cirkadiánní rytmy jsou charakterizované fázemi, periodami a amplitudou.
Jak se prokázalo, cykly jsou nastaveny geneticky. Cirkadiánní rytmus má mnoho podob: rytmickou pravidelnost seřizovanou světlem (světlo přímo přes sítnici ovlivňuje řídící centrum biologických hodin v mozku), ale také volně běží při nepřítomnosti světla jako hlavního faktoru pro biologické hodiny. U lidí se rytmus pohybuje od 23,5 do 24,7 hod. Nejčastěji se vyskytuje v periodě 24,1 až 24,2 hodiny s malou odlišností ve srovnání se zvířaty a zůstává na stejné úrovni s věkem. Bez světla se 24hodinový cyklus prodlužuje. Asi 25 % osob vykazuje periodu kratší než 24 hodin. Nevidomí jedinci se blíží k cyklům spíše okolo 24,5 hodiny.
Naše vnitřní hodiny regulují mnoho různých biologických procesů, mimo jiné spánek a bdění, tělesnou teplotu, tvorbu energie, dělení buněk a hormonální systém. Některé aktivity převažují přes den, jiné v noci. Ve dne procesy vztahující se k reakcím na vnější podmínky vedou ke katabolickým dějům – dochází k rozpadu buněk, opotřebování orgánů, v noci převažují anabolické procesy, zajišťující obnovu tkání, regeneraci buněk a orgánů. V noci se vylučuje melatonin, hormon navozující mimo jiné spánek, zatímco s ránem se začínají vylučovat stresové hormony.
Na základě 19 otázek a odpovědí se lidé řadí k jednomu z pěti chronotypů (jednoznačně ranní, ranní, střední, večerní a jednoznačně večerní typ). Jedná se o vynikající nástroj k určení typů, protože kvantitativní stanovení typu je cenné pro určení terapie nebo výzkum. Někteří vědci mu vyčítají subjektivní hodnocení a odhadování situací, ke kterým by mohlo dojít: např. otázky „Kdy byste vstávali v případě, že máte druhý den volno?”, případně otázky srovnávající zvyky s ostatními lidmi.
Rozdělení na ranní, střední a večerní typ lze určit též na základě fyziologických funkcí: z měření melatoninu, tělesné teploty či hladin kortizolu. Pro naše účely a praktické použití se budeme držet dotazníku v mé knize. Dotazník vychází z 19 otázek a klasifikuje jedince do pěti základních typů (ranní, více ranní, střední, více večerní a večerní typ).
Více v knize David Frej, Biologické hodiny, Eminent 2013 a vrozhovoru v měsíčníku Blesk Zdraví, květen 2015, strana 32-34.
