V nové meta-analýze 522 studií zahrnující 116 000 osob a 21 antidepresiv podávaných u akutních depresivních stavů dospělých, řešitelé studie v čele s Andreou Cipriani prokázali, že mezi účinkem antidepresiv a placebem je staticky významný rozdíl. Zásadní otázkou ale zůstává, zda tento rozdíl má vůbec nějaký praktický význam.
Světově uznávané hodnocení ohledně minimálního zlepšení podle sedmistupňového hodnocení podle Hamiltonovy stupnice a UK National Institute for Health and Care Excellence ukazuje, že tři body na Hamiltonové stupnici nebo 0•5 standardizovaný rozdíl (SMD) se používá při hodnocení účinku v klinické praxi. Cipriani ve studii prokazuje výsledky odpovídající předchozím studiím (jen SMD 0•30). To znamená, že chemický účinek antidepresiv není zdaleka tak prospěšný v praxi, jak to vypadá.
Navíc hodnocení nebylo vhodně posuzováno (dichotomické na bázi 50% zlepšení) a upozorňuje na možnost, že nebylo nestranné. Pacient, u kterého dojde ke zlepšení o 50% se posuzuje jako úspěšně léčený, zatímco 49% zlepšení se posuzuje jako neúspěšná léčba.
Je nutné zvažovat klinické a statistické rozdíly a na základě stupnice jiné než 50% zlepšení hodnotit úspěšnosti léčby.
Autoři hodnotili studie s výsledky po 8 týdnech, zatímco lidé užívají antidepresiva mnoho let, takže nežádoucí účinky a spolehlivost v užívání léků je horší než autoři hodnotí a ignorují mnohé nežádoucí účinky v praxi.
Navíc studie často nebyly dvojité slepé, kdy ani lékař, ani pacient neví, co užívají v zájmu objektivního hodnocení. Projevy jako ospalost, nauzea, sexuální dysfunkce snadno ukazují, kdo bere antidepresiva a kdo bere placebo.
Sami Timimi z University od Lincoln v Británii uvádí, že antidepresiva by se možná neměla předepisovat vůbec. Cipriani potvrzuje, co je již známé mimo jiné z observačních studií: antidepresiva mají v praxi minimální účinek, mnoho nežádoucích účinků a podobné meta-analýzy jen podporují nežádoucí předepisování neúčinných a drahých léků.
