Antibiotika se používají k léčení infekcí způsobených bakteriemi. Nemají žádné účinky proti infekcím způsobeným viry…
Někdy infekce způsobená bakteriemi na léčbu antibiotiky nereaguje. Jedním z nejběžnějších důvodů bývá odolnost bakterií způsobujících infekci na užívané antibiotikum. To znamená, že takové bakterie mohou navzdory antibiotiku přežívat, a dokonce se i množit. Bakterie se mohou stát odolnými vůči antibiotikům z mnoha důvodů.
Z antibiotik se pro mnoho lékařů stalo léčivo první volby. Už dávno ale nežijeme v podmínkách „panenské civilizace“. Antibiotika jsme dostávali od dětství a díky tomu, že je masově začal používat i průmysl produkce masa, stala se už takřka součástí potravního jídelníčku. Je to pro nás nepříjemné z mnoha důvodů. Jeden z nich se jmenuje rezistence.
Rezistence na antibiotika
Existují dva základní typy rezistence. Primární rezistence je geneticky podmíněná necitlivost bakterií na dané antibiotikum bez ohledu na předchozí kontakt s nějakým druhem syntetických antibiotik.
Mnohem častější je sekundární rezistence, která vzniká v průběhu antibiotické terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. Lidé často podléhají subjektivnímu pocitu zlepšení a nedodrží celou předepsanou dávku antibiotik. Patogenní mikroorganismy pak nejsou zcela zničeny, což kromě selhání léčby vede k rozvoji antibiotické rezistence u ne zcela vyhubených bakteriálních populací. Bakterie existují na Zemi mnohem déle než lidé v současné podobě a jejich hlavní strategií je přežít. Pokud tedy některé bakterie přežijí léčbu antibiotiky, předají tuto schopnost dalším generacím.
V dnešní době existují tzv. multirezistentní bakterie, které jsou rezistentní k antibiotikům ze tří různých skupin, ale i bakterie panrezistentní, které už nereagují na léčbu žádným v současné době dostupným antibiotikem. Dnes už například víme, že pneumokok je rezistentní k penicilinu a makrolidům, Staphylococcus aureus (MRSA) je methicilin rezistentní, Escherichia coli a Klebsiella pneumoniae jsou rezistentní vůči chinolonům a poslední uvedená bakterie i ke karbapenemům. Lékaři pak musejí sáhnout po mnohem toxičtějších lécích s velmi razantním účinkem na celý organismus. Rezistence bývá spojena se zvýšenou úmrtností, což potvrzují statistiky z Itálie, Řecka nebo Kypru, kde mají třikrát vyšší spotřebu antibiotik na obyvatele a rok než ostatní země. U nás je situace naštěstí o něco lepší. Přes všechna varování ovšem nelze říci, že by se spotřeba syntetických antibiotik nějak výrazně snižovala. Hrozí nám proto návrat do středověku, kdy se umíralo hlavně na infekce.
